Co znamená „být křesťanem“

Kdo je křesťan a co je to církev?

Jedna z nejzáludnějších otázek, kterou můžete lidem položit je, kdo je to křesťan a co je to církev. Lidé na tyto otázky jen velmi těžko hledají slova a když pomineme typické odpovědi, že křesťané jsou pokrytci a církev podvodníci, skutečnou odpověď zná málokdo. Slovo křesťan bylo původně lehce pejorativní označení pro lidi, následující Krista. Původně se dokonce označovali jako „kristovci“, až později u nás převládlo označení křesťané, spojované zejména s křtem. Protože si lidé do těchto dvou slov často promítají svoje představy, pojďme se na ně společně podívat z trochu jiného úhlu.

Křesťané a křesťanské církve jsou často na pranýři. Ačkoliv lidé často odsuzují křesťanství na základě svých pocitů, jedna myšlenka převládá: „křesťané mají být dokonalí a podívejte se na ně…“ Upřímně bych si přál být dokonalý a věřím, že řada dalších by se ráda přidala, ale ono to nejde. Pokud by byl totiž člověk doopravdy dokonalý, jaký by byl potom Bůh?

To, co člověka odlišuje a odděluje od Boha, je hřích. Každý člověk si pod tímto slovem představuje něco jiného. Pro někoho je to krádež, pro někoho vražda, pro někoho možná nenávist. Ačkoliv jsou všechny tyto skutky ohavné, nejsou pravou příčinou oddělení člověka od Boha.

Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Jan 3:18-19, CEP

Hříchem, který odděluje člověka od Boha, je lidská nevíra v Boha. Možná to zní abstraktně, ale zkusme si to vysvětlit jinak. Představte si, že máte dítě, které se k vám obrátí zády, vědecky popře vaši existenci a bude vás urážet, tupit a hanobit. Přesto je to vaše dítě a možná se snažíte mu pomáhat, ale ono dělá vše naopak a vám navzdory. Přesně tak se chová člověk. Nejen že se pyšně postavil na Boží úroveň, ale rozhodl se vymazat jakoukoliv zmínku o tom, že Bůh existuje.

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6:23, CEP

Mzdou, nebo možná lépe řečeno odplatou za tento hřích je smrt, ovšem nikoliv tělesná, ale duchovní. Tím je myšleno věčné odloučení od Boha. Ačkoliv se na přesnou podobu tohoto místa názory mnoha teologů různí a někteří se snaží sami sebe chlácholit představami o očistci, jedno je jisté: toto je naprostý konec, ze kterého člověk neunikne.

„S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: `Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!´ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.´ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: `Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?´ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ Matouš 22:2-14, CEP

Jak se stanu křesťanem

Pokud tedy chceme nějakým způsobem odpovědět na otázku „kdo je křesťan“, pak asi nejpřesnější odpovědí je, že se jedná o člověka, který věří a doufá v Boha. Možná teď máte pocit, že jsem objevil Ameriku a je pravda, že to tak může vypadat. Jenže chápeme správně, co doopravdy znamená „věřit a doufat v Boha“?

Křesťanství není nějaký alternativní životní styl, nýbrž to je cesta vydání se a následování Krista. Tím nejdůležitějším na křesťanství není dodržování morálního kodexu (nekradu, nelžu, nepodvádím), ale poznání vlastní nedostatečnosti a bezmocnosti a odevzdání života Bohu. Proto člověku nemůže žádným způsobem pomoci náboženství, které se spokojuje s rituály a věří v jejich kouzelnou moc, nýbrž potřebuje osobní vztah s Bohem.

Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Římanům 7:18-8:4, CEP

Milost

Apoštol Pavel řešil úplně stejný problém, který řešíme dnes a došel k závěru, že člověk z vlastní síly a vůle nemůže konat dobro. Žádný vznešený morální kodex ho nedokáže zbavit hříchu. A kde je hřích, tam číhá i smrt. Proto jedinou nadějí člověka je následovat Krista, vydat mu svůj život a důvěřovat mu.

„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ Efezským 2,8-9

Milost je slovo, které se v našem slovníku příliš nevyskytuje. Milost je akt, který mnoha lidem může komplikovat víru v Boha, protože jsou zvyklí na handlování „něco za něco“ a tady dostávají „něco za nic“. Milost nelze vyměnit za skutek, milost si nelze zasloužit. Dovolím si tvrdit, že peklo bude plné dobrých a čestných lidí, kteří se nesklonili před Bohem, zatímco nebe bude plné hříšníků, kteří až moc dobře viděli, jak jsou špatní a hříšní.

Ježíš řekl: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu.“ Zjevení 3,20

Být křesťanem znamená přijmout Ježíše a přiznat, že jsem hříšný, vyznat Bohu svoje hříchy a důvěřovat Ježíši, že vstoupí do mého života, že mi odpustí hříchy a že mě učiní takovým, jakým mě chce Bůh mít. Nestačí jen rozumem přijmout, že Ježíš je Syn Boží a že zemřel za naše hříchy. Nestačí ani žádný citový nebo emocionální zážitek. Ježíše přijímáme vírou, rozhodnutím své vůle.

Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Galatským 2:19-20

Možná ve svém životě stojíš před situací, které nerozumíš. Možná se na tebe valí okolnosti a ty nevíš, jak to s tebou dopadne. Možná nemáš práci, možná ji sice máš, ale nemáš dost peněz na živobytí. Možná máš nemoc nebo jiný problém, možná sis ho zavinil sám a možná ti ho způsobili druzí. Chci ti říct, že žádná situace není neřešitelná. Vezmi svůj problém a polož jej před Boha. Důvěřuj v něj a uvidíš, že ti odpoví. Z vlastní zkušenosti vím, že to tak je. Neboj se.

Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. Žalmy 34:9, KR

Pokračuj: Čtyři duchovní zákony